Kdo jsem?

Nyní si dovolím vrátit se zpátky v čase, abych Vám přiblížila svou cestu k regresním terapiím.

K této technice jsem se dostala spontánně v době, kdy jsem řešila pár záležitostí ve svém životě. Zemřela mi maminka a tehdy jsem se ponořila do sebe a zpracovávala si svá osobní traumata a bolístky. Dělala jsem inventuru ve svém nitru. Bylo toho hodně, co jsem potřebovala přijmout, pročistit, odpustit a dát svobodu sobě i ostatním. S každým odpuštěním nastala velká úleva, klid a svoboda a místo výčitek, mnohdy skrytých, ale o to víc zraňujících, přišla a usadila se v mém srdci hřejivá láska. Z podvědomí mi vyplouvaly vzpomínky, o kterých jsem dosud netušila. Pochopila jsem, že se mě dotýkají záležitosti nejen mé, ale celé mé rodové linie, sahající do dávné minulosti. Začala jsem tedy pročišťovat a uzdravovat celou svou ženskou rodovou linii. Kvůli sobě. Kvůli svým dcerám. I kvůli ženám v mém rodu, které to samy nemohly udělat. A to byla jízda.... 

pozn: Vřele doporučuji tuto meditaci:    https://www.youtube.com/watch?v=oP7J9Apew7I

Nejvíce mi regrese pomohla, když se zhoršil zdravotní stav mé osmileté dcerky. Velmi trpěla na opakované záněty uší. Absolvovala dvě operace v dětské FN v Brně a čekala ji třetí, kdy měla dostat do ucha implantát, aby dobře slyšela. Nemohla jsem se s jejím stavem smířit. Bylo mi jí líto a hledala jsem chybu u sebe. Co mi mé dítě zrcadlí? (Těhotenství i porod byl v pořádku, až po porodu nastala velká závislost na mně). 

Jednou jsem ve vaně přemýšlela, jak to s tou operací dopadne, když se mi náhle spustila regrese. Vybavil se mi můj minulý život. Trvalo to pár sekund, ale bylo to tak živé, jako bych to zažívala včera.... Byla jsem muslimka, v černém hábitu, klečela jsem na ulici a hrozně naříkala. U nohou mi ležela mrtvá dcera. Její manžel ji utýral. Nechtěla jsem svou dceru tomu muži dát za ženu, vždyť byla dítě. Věděla jsem, že o ni přijdu. Moje rodina mi nepomohla, ani můj muž nezakročil. Báli se. Odmítnout sňatek = urážka cti. Rodina toho muže by nás povraždila.

Proklínala jsem všechny okolo hlasem tak strašlivým, až z toho mrazilo. Jeden mladík to nevydržel a zezadu mě něčím praštil po hlavě. Umřela jsem vedle své dcery na ulici. Ta dcera byla má současná dcera Vaneska. Celou dobu mi zrcadlila můj vlastní strach. To já lpěla na ní. Dokud byla v mém bříšku, chránila jsem ji vlastním tělem. Jakmile ho opustila, spustil se můj hluboký strach o ni. Stresovala jsem a byla pořád ve střehu. Ona to cítila jako přetlak v hlavě. Uši signalizovaly mmj. to, co já nechtěla celé roky slyšet - ten strašlivý, proklínající hlas. Vytvořila jsem karmický kruh. Zase bylo co napravovat, pročišťovat a odpouštět a odpouštět.

Na rodinných konstelacích mi Mirka, která je vede, řekla, že v operaci dcery nevidí problém. "Ty na tom moc lpíš, pusť se toho." Poslechla jsem. Na operaci jsem vezla dceru už smířená se situací. Věci z minulosti jsem měla zpracované, netušíc tehdy, že šlo o regresi. A víte, jak jsme dopadli v Brně? Sám primář nemocnice, MUDr. Machač, nás poslal domů, jelikož výsledky předoperačních vyšetření jasně ukázaly, že další operace už není potřeba. Že by náhoda? :-) Závislost mé dcery na mně se uvolnila. A mé vnitřní bloky také. 

Porodem se mi spustil podvědomý strach o dceru. Prvotní příčina strachu však byla hluboko v minulosti. Prvotní příčinu je třeba podchytit a rozpustit. To je podstata regrese.