Matka Generálka
S touto ženou se občas setkávám prostřednictvím svých klientů, kteří mají s mámou Generálkou často komplikované, vyhrocené vztahy a neví, co si s mámou, potažmo sami se sebou, počít. Tato žena je pro mne bytost až éterická, protože umí, aniž by hnula prstem, rozložit své ne/dospělé dítko na milion kousků, vydeptat ho do maxima a zadupat jeho sebevědomí do hlubin zemské kůry. Jakpak to jen dělá?
Jediný její rentgenový pohled stačí, abyste se cítili hloupě, nedospěle, nemožně či provinile, aniž víte proč vlastně. Generálka je chodící encyklopedie, psycholog a odborník na životy svých dětí. Ví přesně, co děláte špatně, jak byste měl/a žít, jak vychovávat děti, manžela, psa, kočku.... jak se oblékat, stravovat atd. atd. Má-li maminka po boku partnera, který snese její energie, bude mít tento jistě někde svou zašívárnu, kde bude meditovat u piva či bude utíkat do hospody za svým týmem štamgastů, aby to vydržel. Často je partner obviňován za všechno, co se Generálce děje. Jestliže partner není, hádejte kdo může za všechny maminčiny trable a nálady? Ano, vy. Milovat ji? Nelze. Nenávidět? Je to přece máma. A tak se s tím perete, jak se dá.
Zalovila jsem v emailech a dala dohromady výčet toho, co vám nejvíc na mámě vadí:
zavolá, jen když něco potřebuje a pak mi vyčítá, že jsem to udělal blbě. Neumím jí říct NE
pořád mě kontroluje, míchá se mi do věcí, do kterých jí nic není. Nerespektuje mé hranice
vadí mi, že mě pořád považuje za nedospělou. Pak se cítím jak malá holka
od malička mi sráží sebevědomí, tvrdí, že nic nedokážu, předhazuje mi sestru jako vzor, co ona dokázala a já jsem póvl
vadilo mi, že máma nás jako děti poštvávala proti otci, nesnášela ho. Jakoby on byl příčina jejího zpackaného života. Když se rozvedli, za všechno teď můžu já, např. že je osamělá, málo jí volám, málo za ní jezdím. Když dojedu, stejně se jen hádáme
mám ji ráda, ale ona je jak ledová královna. Nepohladí, neusměje se, zato zpražit mě umí za každou prkotinu. Nemohla bych vychovávat své dítě jako ona.
dle své matky se oblékám jako coura. Tohle ona by si nikdy neoblíkla
pořád mi dává najevo, že nebýt mně, kde ona mohla být. Měla bych jí být vděčná, že nešla na potrat
nikdy jsem jí neodpustil, že se rozvedli. Táta byl správný chlap. Jak s ní mohl vydržet?
vždycky dokáže vycítit, kde mám slabé místo a do toho píchne
Je to komplikované. Mámu velmi miluji, mám tendence ji brát jako kamarádku, ale ona se pak ostře ohradí, že ona je tu ta, co velí, ať si to laskavě uvědomím
máma je tvrdá, nekompromisní ženská, s ničím se nepáře, muži pohrdá. Já jsem jiná
popřela jsem své ženství, máma mě vychovávala stylem "není čas na serepetičky, sponečky, sukničky, musíš být silná"
Ať už je máma jakákoliv, vy jako její dítě, jste v této roli správně. Žádné "mám pocit, že jsem se jí narodil/a omylem" či "jak jsem se mohla já, taková citlivá, milující bytost, narodit takové ženě?" opravdu neplatí. Nic se neděje jen tak. V terapiích vždy vedu klienta, aby respektoval a uznal dané role: TY jsi moje MÁMA, JÁ jsem DCERA/SYN. V roli dítěte nám nepřísluší hodnotit/posuzovat život svých rodičů. To je třeba přijmout. A přijímáme to do hloubky. Když si vyjasníme tyto skutečnosti, můžeme pokračovat dál a nacházíme souvislosti, proč jsou vztahy, jaké jsou.
Níže uvádím případ
muže a ženy, na co si přišli ve svých regresích v souvislosti s
mámou. *Jména jsou záměrně pozměněna.
*Karamelka měla nízké
sebevědomí, nevážila si sama sebe, bála se, že se neumí
otevřít (i regresi), měla silné kožní obtíže v obličeji. Se
sestrou málo komunikují. Mámu má direktivní, citovou vyděračku.
Když byly děti malé, štvala je proti otci, což dcera vnitřně
odmítala. Karamelka se brzy vdala, měla děti, manželství
krachlo. Manžel ji ponižovat, nerespektoval. Zrcadlil jí její
vztah s mámou. Po rozvodu se vztah urovnal. S exmanželem jsou
přátelé, udělala z něj lepšího muže a otce tím, že odešla.
Dnes si umí přiznat, že se vdala z části proto, aby vypadla z
domu. Nyní žije ve vztahu se ženou, což její matka těžce nese.
I jí vyčetla, že neměla mít děti. V regresi si klientka
vybavuje konkrétní věci z ranného dětství v souvislosti s
mámou. Odmala jí vadilo, že je máma taková "neženská",
tvrdá, pohrdala svým mužem, už když měla Karamelku v bříšku.
V jednom okamžiku cítí matčino chování jako hanbu (usazuje se
na obličeji).
Jdeme do minulosti. Karamelka se vidí v minulém životě jako muž, v choti pozná svou souč. přítelkyni. Mají syna, krásné, veselé dítě. V synovi pozná svou současnou sestru. Syn se časem ožení. Rodiče smutně přihlíží, jak postupně syn vadne, je unavený, upracovaný, jeho žena je Generálka jak hrom. Snacha = současná matka. Stejné energie. Karamelka umřela s pocitem smutku, že její syn neměl krásné manželství jako ona. Nikdy to však synovi neřekla (odtud blok v komunikaci se sestrou). Její duše opuštěla tělo s pocitem nepochopení snachy. Měla dojem, že se s tímto vzorem chování ještě někdy setká. Přitáhla si do života stejnou duši, se stejnou energií, aby to mohla tentokrát přijmout. Stejně se chovala její bývalá šéfová, měla problém přijmout to, uvědomuje si.
Naciťuje se na svou matku. Proč je taková? Viděla jen záblesky minulých životů, kde byla její máma vždy tvrdý muž. Pirát, voják, samé bitky, boje... Ona se bojí být "slabou" ženou, má z toho strach. V celé ženské linii se vznáší téma UTLAČOVANOST, POSLUŠNOST vůči mužům, společnosti.... Karamelka cítí silné ženy, které s tím bojovaly. Některé lépe, jiné hůře. Babička to přijala, bojovala rafinovaně, žensky. Máma se toho bála, šla hlavou proti zdi. Zabila ženu v sobě a zkoušela to i u dcery. Dcera však na to byla energeticky vybavená. Potřebovala jen přijmout tento neženský aspekt ženy. Se svou spřízněnou duší z minulosti se dohodli, že budou žít nyní jako partnerky. To je pro mámu výzva :-)
*Merkur se svojí mámou Generálkou "bojuje" dlouho. Zlobí ho, že po rozvodu rodičů je on ten "přines! vyměň! zařiď!", zatímco sestra je protěžována a v jeho očích důvodem rozpadu manželství rodičů. Ve 14ti letech nebyl připraven na rozpad rodiny, velmi tím trpěl. Při první příležitosti odešel z domu a dnes mámu navštěvuje pomalu s odporem. Rozčiluje ho, že neumí mámě říct svůj názor či odmítnout ji, když něco potřebuje.
Jdeme do regrese. Klient stojí u rybníka, na druhém břehu je v mlze postava. Chce jít k ní, ale nemůže. Nerozumí tomu, neví, kdo je ona postava. Cítí svíravou bolest u srdce. Zaměříme se na tu bolest, zpracujeme ji a bytost u rybníka se zaradovala. Prosvětlila se.
První vzpomínka na dětství byla vztek na mámu. Byl malý, chtěl pomáhat dědovi opravovat auto. Vtom ho máma čapla a dala do kočárku. S babičkou brblají, že si ušpiní světlý obleček. Malý Merkur vztekle kope v kočárku. Zlobí se především na mámu, trochu na babičku, na dědu ne.
Jdeme do prenatálu. Jsem překvapena, jak se krásně napojil. S mámou prožíval velmi silně celé těhotenství. Vybavoval si všechny její emoce, prožíval s ní radost i smutek opravdu jako jedno tělo. V 7.měsíci prožil s mámou nejistotu, strach o tátu, necítil tátu u nich doma, bolely ho z toho ruce. (ve 2. třídě měl úraz, málem přišel o levou ruku). V 8.měsíci se pak zaradoval, když se vše uklidnilo a máma se hodila do pohody. Vysílala mu lásku, hladila bříško a Merkur se na to vděčně napojil. Toto byla nejkrásnější část regrese. Já sama jsem cítila, jak je šťastný, v sobě, ve svém srdci a vyzařuje z něj bezpodmínečná láska. Cože to o sobě říkal? vzpomínala jsem matně... Že je uzavřený, vyhořelý, nekomunikuje, přítelkyně se cítí nemilovaná? Tak tady viděl, kdo opravdu je. Těšil se na porod, na život. První životní nádech si vychutnal.
V porodnici bylo fajn, doma nastal zlom. Nevíme přesně, co se stalo, jen to, že máma v jednom okamžiku zalitovala, že nemá holčičku. Ozvala se bolest. Totožná, jako u toho rybníka. Spojily se souvislosti. Ta bytost u rybníka byla ta část mámy, která ho jako miminko nepřijala coby syna. Ona cítila vinu, on bolest a to byla ta mlha mezi nimi. Podchytli jsme kořen této bolesti. Když to syn přijal, zpracoval u sebe a odpustil, mlha ustoupila a bytost se zaradovala. Mohla odejít v míru. Oba jsou volní. Merkur je ve své podstatě velmi milující a jeho úkolem je žít to i přes zhoršené podmínky, tj. rozpad rodiny, máma Generálka, on sám, znamení Kozoroh, se jeví jako chladný... Nezáleží na podmínkách, ale na tom, co z nich vytvoříš. Jednou bude mít vlastní rodinu a může v ní zužitkovat vše, co se v regresi, ale i jinde na své životní pouti, naučil.
Staré moudro praví: "Jestliže tě tvou lekci nenaučí tvůj rodič, pak tě to naučí tvůj partner. A jestliže to nezvládne ani ten, pak tvé dítě určitě."
Autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz