Máš 3 krásné dary, tak si jich važ

Umíte si představit, že byste existovali pouze jako světelná duše kdesi na obláčku a o životě na Zemi četli jen z knih? Nezažili sníh ani horké léto, neznali smích, pláč, radost z překonané překážky, nekousli si do hrušky, necítili vítr ve vlasech? Pampelišku byste znali jen z obrázků a z nauky o pocitech byste propadali, protože by to pro vás byla španělská vesnice? Někdy stačí málo, abychom si uvědomili, jaká pocta je mít své vlastní tělo a duši, jaký dar je prožívat širokou paletu emocí...

Máš své krásné, jedinečné TĚLO. Je originál, tvůj jedinečný otisk sebe sama. Díky tělu žiješ, dýcháš, můžeš s ním dělat neskutečně mnoho aktivit. Co jen tě napadne. Můžeš ochutnat všechny chutě, vůně rozmanitých jídel, vidět tolik krásy na světě, tvořit rukama svůj vlastní svět, dojít si za svým vysněným cílem, skočit do bláta, protože prostě chceš... Přestaň obviňovat své tělo, že je tlusté, bolavé, neohebné, nezapadá do tvé představy o dokonalosti. Ptej se raději, co pro něj můžeš udělat, aby mu bylo s tebou dobře, aby bylo zdravé, pružné, vitální. Vzdej mu úctu, navaž kontakt se svým tělem. Lidé po staletí uctívali kdeco. Byli ochotní uctívat i zlaté tele. Je na čase ctít sám sebe. Ty sám sobě jsi nejlepším vůdcem, rádcem, přítelem. Podívej na své ruce. Myšlenkou dáš pokyn a ony se zvednou a pohladí tvář toho, koho miluješ. Pohladíš vůbec někdy svou vlastní tvář? Když tě něco bolí, hned jsi rozladěn a máš pokažený den. Každý se dojme nad trpícím dítětem či týraným zvířátkem. Proč nemáš soucit se svou bolestí a pereš do sebe chemické otupováky, abys tělo umlčel? Zeptej se svého těla, co ho bolí a co potřebuje! Když to bolí, tělo křičí, ať si ho sakra už všimneš. Jak ti má jinak naznačit, že jdeš proti sobě?

V regresích vedu každého ke komunikaci se svým tělem. Vždy se ptám, kde co tlačí, bolí, studí. Tíží tě něco v břiše? Výborně, podívejme se, co tam máš, co se tam usadilo. Nevíš si rady se vztahy? Postav si proti sobě toho, s kým máš problém. Jak se cítí tvé tělo, když stojíte proti sobě? Nevíš, zda je ten partner pro tebe pravý? Tvá děloha/penis ví naprosto přesně, jak to s tím člověkem máš. Tělo je v tomhle neomylné. Když mu dáš pozornost, odpoví.

Máš své EMOCE, díky kterým prožíváš život tady na Zemi. Díky nim se učíš, prociťuješ pestrost života, zraješ, tvoříš si svou realitu. Neexistuje vhodná/nevhodná emoce. Dobrá či špatná. Není třeba usměrňovat, krotit své emoce. Pro to jsi sem nepřišel. Emoce je krásná forma energie, řekne ti mnohé o tobě a o tom, jak vnímáš svět a situace kolem tebe. Emoce dokážou rozpoutat válku i nastolit mír, záleží, kam nasměruješ tu energii. Prožitá emoce se změní v jinou formu, stane se z ní zkušenost, součást tvého charakteru.

Nádhernou práci jsme odvedly, když jsme s klientkou zpracovávaly její velké téma v tomto životě. Vyplavila se jí pýcha, dlouho potlačovaná, neuznaná emoce. Zprvu pýcha strhla všechnu pozornost na sebe a ukázala se ve vší parádě. Potřebovala se projevit, dostala tedy čas a prostor. Klientka odhodila ostych a plně se položila do své emoce. Všimla si, že ta emoce má velmi krásnou, živou energii. Když se pýcha krapet unavila, žena mohla uchopit tuto energii a pracovat s ní. Místo potlačování tu energii přijala a pýcha se transformovala v pokoru a moudrost, poté co byla plně prožita. Na místo pýchy si lze dosadit cokoli....smutek, vášeň, bolest, zradu, nenávist i lásku. Průběh by byl úplně stejný, jen by sis osahal a zkoumal jinou kvalitu energie. Co by za to mnohé duše daly, kdyby mohly prožívat právě to, co ty nyní.

Janka si v regresi  prošla dávný život, kam se vtělila jako éterická bytost. Měla velmi jemné, vzdušné tělo. Pomáhala tvořit krásu na Zemi. Stála u zrodu přírody, zvířat, rozuměla i vyspělým technologiím, jež  jsou nám dosud tajeny. Pak se na Zemi manifestovaly jiné bytosti, měly hutnější, silnější těla a zavedly tu chaos, zmatek, války... Zneužily technologie, lidstvo i Zemi ke svým plánům a působí tu dodnes. Éterické bytosti byly v šoku, nemohly s nimi bojovat a tak se vzdálily. Janka viděla, jak v budoucnu na Zemi převládne umělá inteligence a bude chtít vše ovládat. Řekla mi, že s tím nejde bojovat. Jediné, co z-můžeme, je prožívat své emoce!!! Toť jediná komodita, kterou umělá inteligence nikdy nebude mít. Proto se ji bude snažit v lidech potlačit, umrtvit. Jenže my nejsme stroje. Dokud jsme lidmi, máme i své emoce, díky nimž si uvědomujeme samy sebe. Važ si toho.

Díky svému tělu můžeš prožívat emoce, toliko, co si budeš přát. Jedno bez druhého nemůže existovat. A máš také DUŠI, tu nesmím opomenout.

Indiánští šamani cestují po astrálních světech. Je-li třeba někoho vyléčit, vydají se tam, kde pacient ztratil kus své duše. Říkají tomu ztratit své MLADŠÍ JÁ. Pomocí šamanského snění hledají tuto ztracenou část a snaží se ji přimět k návratu, ke svému majiteli. Je ne-možné, aby si kousky duše žili své paralelní světy. Tělo a duše mají být spolu, jinak jsou oslabení.

To samé děláme v regresích, byť nejsme šamani. Vždy se snažím vše propojit, aby byl klient kompletní bytost, ukotven tady na Zemi. Vlastně je to právě duše klienta, která první dá impuls a přivede různými cestičkami svého človíčka na terapii. Někdy zaslechnu toto volání. Poznám, že se někdo chystá ke mně na regresi, byť jsme 300 kilometrů vzdáleni. Vždy mám pocit, má duše hovoří s jinou duší a domlouvají si podrobnosti. A jistě znáte ten pocit, že už jste někoho cizího přece viděli, či nějakou situaci prožili. Ano, duše ví...

Občas zjistím, že klient má tendenci utíkat k duchovnu, mimo tuto realitu. Tehdy ho vyzvu, ať si naopak to světlo/svůj duchovní svět stáhne a uloží do svého těla, jako do PC a propojí to s hmotou. Tady a teď. Není lépe tam než tady.

Jindy klient část své duše zanechá v situaci, kde prožil trauma. Michal potlačil své vnitřní dítě, když se narodila jeho sestra a on si přestal hrát. Vrátili jsme se do doby, kdy si zakázal být šťastný. Setkal se se sebou, coby malým klukem a spolu slavnostně spálili transparent, na který si kluk napsal -Konec, už žádná radost ze života nebude!-. Poté sám objal a postaral se o smutného chlapečka. Přijal své vnitřní dítě jako součást sebe samého. Vrátil si svou duši, doslova své Mladší já.

Sára ztratila kousek sebe ve dvaceti letech, po rozchodu se svou první láskou. Věřila tomu vztahu, no on ji podváděl. Vždy ji bolela pravá ruka, když ji podvedl. I v regresi se ozvala. A za krkem jí seděla zrada, kterou dosud nepropustila. I tady jsme vše napravily. Vrátily jsme se do doby, kde zanechala střípky rozbité duše a posbírala si je zpět. Potřebuje celou svou duši a energii pro život teď, není důvod zůstávat byť jen částí v minulosti.

Svůj domov (tělo) máš tam, kde právě jsi. Ať jdeš kamkoli, své světlo (duši) si neseš sebou. Emoce tomu dodají patřičnou chuť, někdy peprnou, jindy sladkou. Život nabízí různé příchutě.

Autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz