Mám schopnosti

Dobře, máte schopnosti. Jestliže se máme potkat v rámci terapie, zajímá mne i to B: Jakou zodpovědnost za své schopnosti máte/nemáte? A jakým způsobem se ukotvujete? A nechám se překvapit, co si tentokráte počtu... 

Z 99 % je to stejné... Uhýbavé odpovědi, neschopnost přímo odpovědět - mám/nemám, uvědomuji si/neuvědomuji si nějakou zodpovědnost, žádný způsob uzemnění se. Snaha stočit pozornost (někdy i odpovědnost) na mě. A tak se dočtu, jak jsem drzá, co si dovoluji ptát se na takové věci, jak tomu nerozumím, jsem nekompetentní s dotyčným řešit jeho problém atd. A dotyčný si odkráčí, svou trnitou cestou, i se svým balíkem schopností. Jedna otázka a jak dokáže rozhodit, schopnosti, neschopnosti.

Dává-li člověk do popředí své schopnosti, ale odmítá zodpovědnost, nemá zvládnutou svou sílu. Pak trpí fyzicky či duševně a schopnosti jsou mu překážkou, ne darem. 

Hroutí se mu fyzické struktury, 

trpí vleklými bolestmi zad, hlavy, kloubů. 

Někoho v astrálu unáší mimozemšťané, někdo stále přichází o peníze, blízké, kamarády, 

dějí se mu zvláštní nehody...

Vesmír není blbec, na každého má metr. 

Pokud jste v minulosti zneužívali svou moc, teď máte šanci to napravit. 

Pokud jste si neuvědomovali svou moc, pak vás o ni možná připravili/ připravují  jiní. Opět šance k nápravě.

Každý jsme někdy v minulosti své schopnosti zneužili, zaprodali se nebo naopak svou sílu odmítali z různých důvodů. No a co? Jsou to naše lekce, vyzkoušet si a zvládnout svou sílu. Vtip je v tom, že lidé lpí na schopnostech a nevyužívají je pro dobro celku, tak, jak mají. Pak je to k ničemu a opravdu se vám nedaří žít v lehkosti, plynout. Když se zeptám: A jste ochotni pustit své schopnosti, abyste se zbavili vašich problému? Málokdo odpoví kladně.

Neuzemněný člověk navíc "lítá" všude kolem, nestojí pevně nohama na zemi. Jak by mohl stáhnout si do těla a udržet svou sílu? Když ho ke všemu ovládá i ego, je spolupráce téměř nemožná.

Setkala jsem se s lidmi, kteří na mě zkoušeli své schopnosti. Někdo mi zkoušel odčerpat sílu a pořád se ptal, zda nejsem unavená. Jiný mě na dálku zkoušel tahat sebou do astrálu, až jsem mu v tom jeho nastavení v duchu řekla: "Vy.er se na astrální svět a žij si tady a teď!" A dal pokoj. Lidé mi zkoušeli u mne doma očima sfouknout svíčku, zkoušeli různě čarovat s energiemi, zmanipulovat výsledek své terapie (pochopili, že je to k ničemu, nic jim to nevyřeší). Byli i tací, kteří se na dálku zkoušeli "připnout" na regresi své kamarádky, klientky, aby byli on-line. Nevědomí lidé zkouší kdeco. Má babička by řekla: "Přidat jim práce, motytu do ruky a hybaj na pole."

Pak jsem se setkala s lidmi, co mají obrovský balík síly a ještě s tím neumí pracovat. Mnozí o něm neví. Horké chvíle jsem s nimi zažila, když tu sílu vkládali do nenávisti či zlosti, to mohou např. bez mrknutí oka vyhodit pojistky či zničit elektroniku, aniž by tušili, jak to udělali. Tato mega síla jim zanechala stopu v těle, většinou obrovský výdej energie = mega únava. I tam Vesmír vysílá: Tytyty, všímej si, co děláš se svou neukázněnou energií. Vem si za to zodpovědnost!

Nejlépe se pracuje s lidmi, kteří jsou si vědomi svých schopností a nemají potřebu to troubit na potkání do světa. Mají v sobě pokoru. Tam jde krásná, tvořivá spolupráce lehce. Obdivuji i ty, kteří v regresích viděli, že byli velkými zasvěcenci, byli osvícení, byli ti, kteří vědí.... a všech schopností se vzdali pro "obyčejný" lidský život. Protože láska a rodina je nejvíc. Paradoxně tito lidé, když se srovnají se svou minulostí, mají své schopnosti stále k dispozici, i když po nich netouží. Protože už zvládli svou sílu a mají zodpovědnost, aby mohli své schopnosti používat.

Mít schopnosti znamená mít velkou zodpovědnost za ně. Otázky na zodpovědnost + uzemnění jsou proto na místě.  

Autor textu: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz