Haló, tady vagina

Nedávno jsme byli v supermarketu. Vykládali jsme s manželem zboží z košíku na pás a čekali, až projde přes pokladnu. Kostíky, sirup, kondomy, rohlíky... Můj zodpověný muž koupil maxi balení kondomů. Večer mi pak doma povídá: "Víš, roky ses obětovala a brala antikoncepci ty, teď je řada na mně." Byla jsem dojatá. Můj drahý tímto gestem dal najevo, jak si váží své ženy. A pochopila jsem, jak jeho postoj odráží můj vlastní pohled sama na sebe. Aleluja, konečně se umím ocenit jako žena. Ne vždy tomu tak bylo.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem běhala za gynekologem s každým výtokem a ani mne nenapadlo, že se jedná o přirozený projev ženského těla. Dnes už vím, že se tak hlásí moje ovulace. Má joni se mnou neustále komunikuje. Proč jsem ji tak dlouho neslyšela?

Vzpomínám na dobu, kdy jsem uvěřila, že jsem hormonálně nevyrovnaná a hormonální antikoncepce je pro mě to nejlepší řešení. Dnes vím, že jsem cyklická a nedovolím, aby mi tento cyklus narušovaly pilulky.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem svou menstruaci považovala za otravnou a omezující. Dnes se svému tělu hluboce omlouvám. O menstruaci mluvím s láskou, odpočívám počas ní, jsem při ní nejvíce napojená na svou intuici. Jsme sehraný tým. Den před nástupem menstruace se přepnu na úsporný režim. Všechny své síly si šetřím pro ni. A ona mi to bohatě vynahradí. Neznám menstruační bolesti. Děkuju jí za hladký průběh.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem na na svém ženském těle hledala chyby a chtěla je vyzmizíkovat, zakrýt, předělat. Nepřipadala jsem si dost ženská, žádoucí, nevěřila jsem si. Ó, jak pošetilé. Dnes vím, jak moudré a dokonalé je ženské tělo. Jakým vznešeným chrámem je pro ženskou duši. Užívám si svou cykličnost, jedinečnost a esenci.

Procházím každou kapitolu svého života. Dospívání, sexualitu, těhotenství, porody....všímám si, jak hluboce jsem byla odpojená od své vlastní joni. Někdy jen zírám. Musela jsem ujít dlouhou cestu, abych se našla. V regresích jsem si připomněla mnohá zranění, se kterými jsem se potýkala. Pořád je léčím. Vždy se něco vyplaví, co nemám zpracované do hloubky. Všechny ženy se nejprve musíme naučit být ženami. Učebnice na to nejsou. I když google najde všechno, cestu k sobě máme každá jinou. Jedno jsem se už ale naučila. Poslouchat svou joni. Svou moudrou, vnitřní navigátorku. Ptám se jí, jak se cítí, zda je uvolněná nebo stažená, pokud se necítí na sex, nenutím ji. Zrovna včera se mnou mluvila. Říkala něco ve smyslu: "Hele, porodila jsem ti tři děti a ty řešíš pozdě v noci, jestli jsem hezky oholená. Záleží snad na tom?"

Ve své praxi jsem v regresích narazila pouze na jednu ženu, která své ženství měla v dokonalém pořádku. Její vnitřní bytost byla mladá, nádherná, spokojená. Většina z nás se, milé ženy, učíme zvládat své lekce takříkajíc za pochodu. Nevadí, že ještě nejsme u cíle, vždyť sama cesta je krásné dobrodružství. Udělejme však pro sebe jedno: poslouchejme svou joni. Každá máme k dispozici přímou linku. Stačí jen zavolat.

autor: Andrea Kadlčková, Terapie-regrese.cz